Prastarý deník tábora 2018



Na této stránce budete moci vždy najít to nejzajímavější, co se toho daného dne odehrálo.



1.den - Neděle

A byl tady den odjezdu na tábor. Všichni jsme se nesmírně těšili. Čekala nás kupa nových kamarádů a zážitků … Čekalo nás něco nového.

Na vlakovém nádraží v Dětmarovicích jsme se všichni naložili do táborového autobusu. Naposledy jsme zamávali našim rodičům, kterým se leskly slzy v očích, a zvesela vyrazili vstříc dobrodružství. První zastávka proběhla v Ostravě na hlavním nádraží. Zde nastupovaly další děti, které se posléze staly našimi novými přáteli. Cesta byla dlouhá. Poslední zastávkou byl Krnov. Tady také nastoupily poslední 4 děti. Ihned po příjezdu do areálu tábora na nás v jídelně čekala melounová párty. Koukali jsme, že mezi námi sedí i tváře, které jsme v autobuse neviděli. Důvodem bylo to, že někteří přijeli do areálu tábora vlastní dopravou. Naplnili jsme si bříška sladkým melounem, pomaličku se seznamovali se všemi novými tvářemi a hledali si první kamarády. Přišel čas rozdělit se do stanů. Protože kluci a holky nemohou být ve stanu společně, nejprve se rozdělili kluci, poté holky. Vedoucí nám vycházeli vstříc a snažili se rozdělovat nás do stanů podle našich přání. Nakonec jsme se všichni spokojeně zabydleli.

Měli jsme dostatek času vybalit si věci a rozkoukat se po areálu. Pak jsme se všichni sešli opět v jídelně (která se až do konce tábora stala místem pro srazy), a hlavní vedoucí tábora Lukáš nám vysvětlil základní, ale důležitá pravidla tábora a celého areálu. Následně se nám představili všichni vedoucí, vypadali sympaticky. Chviličku jsme měli volný program na vzájemné seznámení a brzy jsme se odebrali k ohništi. Čekal nás táborák a opékání špekáčků. To k táboru prostě patří. Dokonce jsme si i zazpívali písničky, přestože nás nedoprovázel hudební nástroj. Zvládli jsme to na jedničku. A v takové příjemné atmosféře jsme se za chvilku cítili skoro tak dobře jako doma. Celé odpoledne uteklo velice rychle. Večer na nás čekalo překvapení. Scénka, která nás měla uvést do děje celotáborové hry. Scénky se následně odehrávaly každý večer. V té první se nám představila mladá čarodějka Katrína. Zdál se jí sen o zkáze Ztracené Atlantidy. A ve vzduchu zůstala otázka, zda to byl opravdu jen sen … Sen byl promítán na plátně, takže to vytvářelo tu správnou napínavou atmosféru. Nemohli jsme se dočkat na další den a rozuzlení.

Netrvalo dlouho a leželi jsme ve svých postýlkách. Plni dojmů a natěšeni na všechno, co nás ještě mělo potkat během těch čtrnácti dnů.

2.den - Pondělí

Ráno jsme se všichni probudili brzy, přestože budíček byl až v 7:30 hodin. Věděli jsme, že do budíčku nesmíme pobíhat po areálu, proto jsme poslušně čekali ve stanech, dokud nás nepřijdou probudit vedoucí. Překvapením pro nás bylo, že budíček proběhl formou písničky „Když nemůžeš, tak přidej víc“ od skupiny Mirai. Tato písnička nás pak probouzela každý den. Sešli jsme se před stany a dali si krátkou ranní rozcvičku zakončenou hrou na honěnou. I když se to některým moc nelíbilo, po pár dnech jsme pochopili, že je rozcvička důležitá, protože jsme během dne měli různé pohybové aktivity, pro které by byly zkrácené svaly nebezpečné.

Po rozcvičce jsme se všichni sešli v jídelně na snídani. Mnozí z nás byli nadšeni. Rohlík s nutellou byl jako stvořený pro naše mlsné jazýčky. Následovala hygiena a úklid stanů. Každé ráno pak po celou dobu probíhalo stejně. I úklid stanů byl důležitý, stany byly každý den bodovány podle pořádku a za nejvyšší počet bodů, tedy 10, byla odměna ve formě zlaťáků, které se hodily do celotáborových her. V 10 hodin byl nástup. Dnes jsme se měli konečně dozvědět, do kterého oddílu (národu) budeme patřit. Ale nebylo to tak jednoduché. Vedoucí nám to zpestřili. Zahráli jsme si hru „Slepé hledání svého národu“. Každý dostal šátek přes oči, aby neviděl. Jen jeden z každého národa dostal místo šátku přes oči papír do ruky. Na papíře byly jména všech členů jeho národa. Úkolem bylo co nejrychleji všechny členy najít. A tak chodili kolem nás a ptali se nás na jména. Když nalezli toho správného člověka, chytli se s ním za ruce a pokračovali. Takovým způsobem se vytvořil dlouhý had tvořený deseti lidmi. Ten národ, který byl jako první kompletní a u svého oddílového vedoucího, vyhrál. I přes menší potíže jsme to všichni zvládli a zasmáli jsme se.

Nastal čas poznat se se svým oddílem detailně. Rozdělili jsme se, posadili do kroužku a povídali si. Každý o sobě zmínil pár vět, učili jsme se vzájemně naše jména, vymysleli jsme si pokřik a hlavní město našeho národa, a taky jsme si přidělili čísla, abychom se mohli kdykoli spočítat bez problému. Na oběd byl výborný segedínský guláš. Naučili jsme se, že k okýnku, kde se oběd vydával, budeme voláni po oddílech, aby zbytečně nevznikal zmatek. To stejné pak platilo u umývání našich ešusů, příborů či kelímků. Taky nám bylo vysvětleno, že každý den bude mít službu jiný oddíl, který pak bude mít za úkol např. připravovat vodu na umývání, umývat nádobí z kuchyně a jakkoli jinak pomáhat v areálu tábora.

V odpoledním klidu jsme povinně museli první půl hodinku odpočívat, tedy neběhat, aby se nám po obědě neudělalo špatně. Pak byl otevřený bufet, kde jsme si mohli koupit nanuk či pití, ale taky něco sladkého na zub. To na jiných táborech nebývá, potěšilo nás to. A bylo to tak každý den. Někteří vedoucí nás vzali k řece, abychom se v horkém dni zchladili, někteří šli na hřiště hrát hry, jiní se zúčastnili turnajů v karetních hrách. V řece jsme se pokoušeli postavit hráz z kamení, aby se trošku zvýšila hladina řeky. Užívali jsme si všech možných aktivit a každý si přišel na své. Jakmile nám počasí začalo trošku přát a nebylo už takové dusno, zahráli jsme si další hru. Úkolem bylo co nejrychleji nasbírat všechny potřebné suroviny a postavit pomocí nich svou vesnici. Samozřejmě, teď už každý soutěžil za svůj národ a cílem bylo za něj taky vyhrát. V této hře šlo o rychlost, běhali jsme, a abychom si pak po té fyzické námaze odpočinuli, sešli jsme se všichni v jídelně a poslouchali pravidla další, tentokrát už oddychové hry s mapou. Jedná se o něco takového, jako jsou deskové hry. Tuto hru jsme hráli skoro každý den. Národy si obsazovaly nová území, vzájemně mezi sebou bojovaly (boje probíhaly pomocí hodů kostkami), kupovaly si jednotky, lodě či pevnosti, uzavíraly spojenectví a stavěly si budovy ve svém hlavním městě. K tomu všemu potřebovaly již předem zmíněné zlaťáky. Tato hra zaujala nejednoho z nás.

Ještě před večeří jsme se dozvěděli o další aktivitě, která nás měla zabavit na celý tábor – hodnosti. Každý z nás se přišel zapsat do kroniky a dostal na krk frkačku, čímž se stal automaticky Sedlákem. Za odměnu dostal také modré diamanty v pytlíčku, díky kterým si během pobytu na táboře mohl zaplatit např. nějakou službu od vedoucího, jako byla třeba pohádka na dobrou noc, nebo koupit něco v bufetu. Další hodnost, o kterou jsme se mohli pokusit, byl Kovář. Čím vyšší hodnost získáme, tím více výhod máme. Máme přednost u oběda, ve sprše, u obchodu, v bufetu apod. To nás dostatečně motivovalo k tomu, abychom se ve volných chvílích snažili splnit všechny potřebné úkoly k dané hodnosti. Ne všechny byly zcela jednoduché, zato naučné ano.

K večeři byla krupička. Opět jsme naplnili svá bříška s chutí. Nebyl jediný den, kdy by se naší paní kuchařce něco nepovedlo. No, a po večeři následovala scénka, na kterou jsme se tolik těšili. Katrína dorazila varovat Radů národů. Ta nejprve pohrdala jejím varováním, nakonec však vyslala posla, aby vyšla pravda najevo. Na rozuzlení jsme opět museli počkat do dalšího dne.

Ve 22 hodin byla večerka. Po hygieně nás vedoucí doprovodili do stanů ke spánku. Kdo chtěl, mohl si dát ještě pozdní večeři. Našli se mezi námi i nenasytní hladovci. Avšak po 22 hodině již všichni snili možná i o tom, co bude zítra.

3.den - Úterý

„Nezvládáš dojít k cíli …“ zazněla slova písně, a my věděli, že je čas vstávat k rozcvičce. Bavila nás, opět jsme si zahráli na honěnou a hráli s námi také vedoucí. Tohle nám vždycky udělalo radost. Vždyť není nad to, chytit vedoucího. U snídaně jsme se dozvěděli o další možnosti, jak získat diamanty. Tou možností byly QUESTY. Jednalo se o úkoly, které visely v každém odpoledním klidu na nástěnce ve Velkém sále. Každý si vybral, který chtěl, úkol byl určen i pro více dětí, a pokud jsme jej splnili, odměna byla zasloužená. Úkoly byly zcela jednoduché, jako např. natrhat trávu pro zvířátka, ale taky těžší, např. pomoct vedoucímu postavit lávku přes řeku.

Po snídani, hygieně a úklidu stanů jsme měli možnost začít si plnit hodnosti. Učili jsme se vázat uzle, poznávat květiny, rozdělat oheň či nalepit náplast. Některým to šlo všechno od ruky, jiným to trvalo trošku déle, ale nakonec to zvládli i ti nejmenší. Navíc, všichni měli k dispozici ručně vyrobené a napsané knihy, ve kterých bylo vše potřebné důkladně vysvětleno. A pokud nám ani knížka nestačila, pomohli nám vedoucí.

Po svačině pro nás byla připravena další táborová hra – „Přetahování lanem“. Dost nás nabudila adrenalinem, museli jsme ukázat svou sílu, avšak nikoli sílu jedince, ale celého našeho oddílu, a také smysl pro organizaci. Nebylo to jednoduché a mnozí se museli smířit s porážkou.

K obědu byla koprová omáčka. Inu, ne každý ji má rád, ale nikdo nebyl o hladu. Každý měl možnost jiného jídla, kdykoli, kdy něco neměl rád. Odpolední klid byl ve stejném duchu, jako předešlý den. Přibyly akorát QUESTY a možnost splňovat úkoly pro vyšší hodnosti. Stále bylo horko, a tak jsme většinu času trávili v řece, nebo jsme se s vedoucíma polívali studenou vodou. Osvěžili jsme se, nasvačili a byli jsme připravení na další povinný program.

První z her měla poukázat na našeho uměleckého ducha. Jeden z každého oddílu měl chvilku na to, aby si prohlídnul obrázek a následně měl během jedné minuty nakreslit vše, co si z obrázku zapamatoval. Další z oddílu měl opět vymezený čas na to, aby překreslil předešlý výtvor. A tak to šlo dále, dokud nekreslil poslední člen oddílu. U vyhlašování jsme se dost zasmáli. Z dinosaurů se nakonec vyklubal domeček se čtyřma nožičkama a podobné výtvory.

Druhá hra již byla akčnější. Každý oddíl měl sadu lepíků a papír uvnitř kruhu, vytvořeného z bavlnky. Úkolem bylo ubránit své území (svůj kruh) a co nejvíce útočit na území jiných národů. Každý útočník měl svůj lepík a podle toho, jestli byl během zaútočení chycen, nebo nikoli, byl jeho lepík nalepen na příslušnou stranu papíru. Pokud se dostal do kruhu nepřítele, aniž by byl nepřítelem chycen, získal bod, pokud jej však nepřítel chytil, bod ztratil. Následně se všechny body (lepíky) sečetly a oddíl s nejvíce povedenými útoky vyhrál. Obě hry nás bavily a nikdo nemohl říct, že by se nudil.

Brzy přišel čas na večeři a na další, již třetí, scénku. V té se slova Katríny potvrdila. Ztracená Atlantida byla opravdu v nebezpečí. Národy tedy vyslaly Katrínu pod ochranou válečníka Torna na výpravu za Prorokem, který měl celou situaci přiblížit. A co se mělo dít dál, na to jsme si museli znovu počkat.

Ještě před spaním jsme ve volné chvíli skákali přes švihadlo a přetahovali se lanem, ale brzy jsme se museli odebrat k hygieně a ke spánku. Nedalo se nic dělat, před námi byl další den. A my jsme usínali natěšení na to, co nás bude čekat.

4.den - Středa

Dnes ráno jsme měli zpestřenou rozcvičku. Kromě běžného protahování nám vedoucí vytvořili takovou překážkovou dráhu. Bylo to pro nás zase něco nového, a tak jsme s úsměvem zdolali vše, co bylo našim úkolem. Po rozcvičce jsme hladoví naběhli do jídelny a zbaštili vše, co jsme dostali k snídani. Následovala ranní hygiena a úklid stanů, jako každý den. Někteří vše stihli s dostatečným časovým předstihem, a tak se vrhli na plnění úkolů pro vyšší hodnost Kováře.

V 10 hodin byl nástup. Tento čas byl stanoven prakticky na každý den. Vedoucí nám rozdali svačinky a vysvětlili nám, co nás čeká za hru. Dnes byla naplánovaná skupinová olympiáda. Soutěžili jsme po svých oddílech. Zpočátku byly jednotlivé disciplíny jednoduché, např. běžet ke kuželu a zpátky, postupně se obtížnost zvyšovala. Kačenky, raci, žabáci, trakaře a podobné disciplíny nám daly pořádně zabrat, zvlášť v tom horku. Ale vedoucí byli ohleduplní. Co dvě disciplíny nás posílali napít se a namočit kšiltovky do studené vody, abychom se nepřehřáli. A tak jsme skupinovou olympiádu zvládli bez újmy.

Konečně přišel čas k obědu. Paní kuchařka opět ukázala svůj talent a uvařila nám výborné vepřové na žampiónech s rýží. Spousta z nás spěchala pro přídavek. Následoval zasloužený odpočinek v odpoledním klidu. Snad všechny děti div neběžely s vedoucím k řece. Po celý den byl u řeky stín a voda byla osvěžující, tak kdo by váhal. Někteří akční jedinci se pokoušeli plnit QUESTY, ale i oni brzy podlehli kouzlu chladné vody. Odpolední klid se prodloužil. Ten den bylo opravdu k nevydržení, kdo nemusel, na sluníčko vůbec nevyšel. Kromě řeky nás osvěžily taky nanuky z bufetu, bylo velmi pravděpodobné, že jsme ten den vykoupili asi všechny.

Po svačince, když se sluneční paprsky slitovaly a zašly za obzor, jsme si zahráli další hru. Z některých vedoucích se stali kupci, pro které jsme sháněli suroviny a dostávali za to měšce zlata. Ovšem ani tato hra nebyla tak jednoduchá, jak se zdá. Kupci měnili své ceny podle ročních období, takže jsme museli vypozorovat, kdy a u kterého kupce jsou prodeje nejvýhodnější. Kromě toho, podle ročních období vylézali ze svých skrýší také bandité, kteří se nás pokoušeli okrást. Avšak hra nás všechny bavila. Oddíl s nejvíce měšci zlata vyhrál.

Protože jsme měli do večeře ještě dost času, zahráli jsme si další hru – „Pexeso“. Ale ne ledajaké. Každý z oddílu přiběhl ke svému vedoucímu a jako v běžném pexesu měl najít správnou dvojici. Jenže ten, který běžel po něm, neviděl, které karty spoluhráč otočil, a tak hodně záleželo na vzájemné a správné komunikaci a vysvětlování. Hra trvala dlouho, takové pexeso nám moc nešlo. Nakonec jsme se ale skrz správné dvojice přelouskali.

Vyhlašování každé hry probíhalo v jídelně před či po jídle. Dle umístění dostal každý národ příslušný počet zlaťáků a posunul se o daný počet bodů na stupnici vlivu. Národ, který na konci tábora měl nejvíce bodů na stupnici vlivu, vyhrál celotáborovou hru. Ale to bychom předbíhali.

Po večeři následovala další scénka. Příprava na ní byla dost děsivá. Na zemi byl nakreslený pentagram a kolem zapáleny svíčky. Spousta menších dětí se strachy třásla, nikdo nevěděl, co se bude dít. Během scénky byl přisluhovačem Murdokem probuzen ze světa mrtvých pán temnot Warlon. Proběhl dlouhý rituál. Národy byly znovu v nebezpečí. Všichni scénku napjatě pozorovali a poslouchali.

Následovala večerní hygiena a pomaličku jsme se odebrali do svých stanů ke spánku. Zítra nás čekal výlet, takže bylo důležité pořádně si odpočinout.

5.den - Čtvrtek

Dnes nás čekal náš první výlet. Cílem byl malý rybník asi 2 km od areálu tábora. Ráno proběhlo jako každé jiné. Rozcvička, vydatná snídaně, abychom měli dostatek síly na cestu, hygiena a úklid stanů. Nástup byl již o půl 10. K svačině jsme dostali banán, hromadně jsme si zkontrolovali, jestli mají všichni dostatek pití, ručník, plavky, opalovací krém, pokrývku hlavy, boty do vody, zda-li jsou všichni natřeni repelentem a mají-li všichni na nohách pevnou obuv. Pak jsme mohli vyrazit.

Bylo horko, jako předešlé dny. První zastávku jsme měli u obchodu. Jednotlivě, po oddílech, jsme si mohli jít nakoupit něco dobrého na zub, ať už nanuk, nebo i pití, abychom ho měli dostatek. Obchůdek byl maličký, najednou by se tam 50 dětí nevešlo, a tak oddíly, které zrovna nebyly na řadě, čekaly venku.

Překvapením pro nás bylo, že po oddílech se mělo vyrazit taky k rybníku, kde na nás čekal samotný Prorok. Cestou nás totiž čekaly na jednotlivých stanovištích úkoly. A samozřejmě, oddíl s nejlepšími výsledky měl vyhrát. Na prvním stanovišti jsme museli správně rozluštit šifru. Pro toho, kdo ještě nezačal plnit vyšší hodnost, to nebylo jednoduché, protože se s šiframi do kontaktu ještě nedostal. Na druhém stanovišti bylo našim úkolem vyhrát nad vedoucím v kostkách. Třetí stanoviště dělalo většině potíže, trefit se kroužkem na kolík s co nejvíce body se pouze zdálo jednoduché, ale nebylo. A to měl každý z nás 5 pokusů. Na čtvrtém stanovišti jsme se všichni jednotně museli naučit kouzlo. Ani zde to nebyl jednoduchý úkol, menší děti měli problém sehrát se s těmi staršími. Navíc, horko už působilo na naše mozkové buňky. Naštěstí, páté a tedy poslední stanoviště už bylo u rybníka. Tady se jednalo o otázky z pohádek. A kdo by neznal pohádky. Všichni to zvládli levou zadní.

A konečně přišel čas na válení se u vody a čvachtání se v rybníce. Tento odpočinek byl opravdu zasloužený. K obědu nám hlavní vedoucí přivezl chleba s vynikající domácí rybí pomazánkou. Všichni se po ní mohli utlouct a chvátali si dokonce i pro třetí přídavek. Paní kuchařka opět utvrdila svůj kuchařský um. Zbytek odpoledne jsme si hráli ve vodě, potápěli se, házeli si s nafukovacím míčem, ti, co byli na břehu, hráli karty, piškvorky, badminton či dokonce fotbal. Obrovským zpestřením byl raft. Všichni měli tu možnost svést se na něm po celém rybníce.

Odpoledne uteklo rychle. Brzy jsme museli zabalit všechny věci a pomaličku se odebírat k odchodu. Začal foukat vítr a blížila se bouřka. To nás popohnalo. Vedoucí věděli, že se nesmíme loudat, abychom bouřce utekli a byli v areálu dříve, než se spustí, a tak vymysleli bezva akci. Všichni jsme se chytli jednoho dlouhého lana a pochodem vchod kráčeli svižným tempem zpátky. Kdo už nemohl, byl táhnut zbytkem skupiny, takže se nijak nenamáhal. Zvládli jsme se držet celou cestu, snad bez jediného škobrtnutí. Šlo vidět, že doslova všichni táhneme za jeden provaz. Bouřce jsme unikli a ani jsme se nenadáli a stáli jsme u svých stanů. Unavení, ale s úsměvem na rtu. Na večeři nás vzpružily výborné zapékané těstoviny. Co víc jsme si mohli přát.

Ve večerní scénce dorazila Katrína s Tornem k Prorokovi. Ten shlédl další sen mladé čarodějky o probuzení ohnivého draka a ihned poslal družinu hledat tři artefakty a zničit alespoň jeden z nich, aby nemohl být ohnivý drak Warlonem probuzen. První z artefaktů vlastnila čarodějnice. A tak se naši mladí a stateční hrdinové vydali na další pouť.

A my jsme se vydali do svých stanů spát. Unavení tím náročným dnem, ale spokojení.

6.den - Pátek

Ráno se nám nijak zvlášť vstávat nechtělo. Stále jsme byli unavení z výletu a spali jsme jak miminka. Zase bylo horko, už tak brzo po ránu. I na rozcvičce jsme se zapotili, byla to fuška. Ty každodenní vysoké teploty nás unavovaly. Po snídani nám vedoucí kontrolovali stany, zda-li v nich máme pořádek, a kdo měl splněno, měl do 10 hodin volný program. Spousta z nás ten čas využila k plnění hodností. Dnes večer se mělo konat povyšování.

V 10 hodin jsme se sešli v jídelně na svačinku. Dozvěděli jsme se, že si dopoledne zahrajeme turnaj ve vybíjené. Většina z nás má vybíjenou ráda, a tak jsme jásali. Přesunuli jsme se k hřišti. Přinesli jsme si tam dostatek pití a taky kbelíky se studenou vodou, abychom se mohli kdykoli osvěžit a namočit si kšiltovky. Naštěstí, ti, kteří zrovna nehráli, seděli pod slunečníky ve stínu, takže jsme se zbytečně nepřehřívali. Turnaje mezi oddíly byly naplánovány tak, aby si každý oddíl po své hře mohl odpočinout. Vysvětlili jsme si všechna pravidla a turnaj započal. Horko bylo neúprosné. Vedoucí následně upravovali hru, jak jen to šlo, aby netrvala tak dlouho a abychom se rychle prostřídali. Do oběda jsme všechny zápasy odehrát nestihli, a tak se zbytek her přenechalo na volné chvilky a na lepší počasí.

Ti, kteří zrovna nebyli na hřišti a čekali na svou hru, si vyráběli své oddílové kostýmy. Všichni si na nich dali velmi záležet, každý národ měl svou barvu a své specifické znaky. Temní elfové si své zelené látky zdobili čímkoliv z přírody, Krvaví elfové, Orkové a Lidé se rozhodli ozdobit si své látky svými znaky (či erby), a Nemrtví zapojili svou fantazii, co se střihu látky týkalo. Závěrem vypadaly všechny kostýmy jedinečně.

K obědu jsme měli řízek a bramborovou kaši. Kdo by tohle jídlo nemiloval … Naplnili jsme si bříška, umyli si své ešusy a měli odpolední volno. No, a jak jinak jsme ho mohli využít, než u řeky. Tam bychom byli schopní řádit snad celý den. Ale nás čekal i jiný program.

Po odpoledním klidu jsme se všichni posilnili svačinou na další hry. Každý národ dostal pergamen, na kterém byla zašifrovaná zpráva od Proroka. Po celém táboře byly rozvěšeny papírky s písmeny a danými znaky, které ono písmeno představovaly. Nebyla to lehká šifra. Jednalo se zřejmě o dračí jazyk, a tak chvíli trvalo, než jsme šifru rozluštili. Ta nám řekla, že se máme vydat za čarodějnicí. A tím započala druhá hra. Po oddílech jsme se vydali do lesa. Čarodějnice na nás čekala na kopečku a společně s ní i otázky rozmístěné na zemi. Našim úkolem bylo zjistit co nejvíce informací o prvním artefaktu, o dračím prstenu, a zároveň jsme za každou otázku dostávali body. Pokud byla otázka vhodná a přinesla nám kvalitní informaci, bodů bylo více, pokud jsme položili otázku nesmyslnou, jako např. „Ježibabo, proč tak smrdíš?“, nedostali jsme bod žádný. I tak jsme se u této hry nasmáli. Po večeři proběhlo povyšování. Každý povyšovaný musel předat frkačku, na kterou mu byla přidělána pecka, a musel se zapsat do kroniky. Za odměnu dostal 10 diamantů a možnost získat další hodnost. Tento den jsme mohli získat pouze hodnost Kováře. A tímto dnem měli Kováři v řadě přednost před ostatními.

V dnešní scénce Katrína s Tornem dorazili za čarodějnicí. Ta jim však neřekla dobré zprávy. O artefakt dračí prsten si již řekl Warlon. A tak se hrdinové museli vydat dál, za šamanem, který vlastnil druhý artefakt, dračí zub. Neztráceli naději.

Inu, i my jsme putovali, ale do svých postelí. Bylo načase jít spát. Naplnili jsme si bříška pozdní večeří, vyčistili si zoubky a zalezli do svých spacáků. Poslední slova, která jsme ještě před usnutím slyšeli, bylo přání vedoucích na dobrou noc.

7.den - Sobota

Týden utekl jako voda a byl tady víkend. Dnes nás čekala znovu olympiáda, ale tentokrát pro jednotlivce. Každý z nás mohl předvést své dovednosti. Ráno proběhlo jako každé jiné a po svačině jsme začali. Všichni si na začátek vybrali disciplínu, která jim byla nejbližší. Disciplín bylo celkem deset. Skákali jsme přes švihadlo, o jedné noze kolem kuželů, i v pytli, předvedli jsme, jak dobře zvládáme tzv. nožičky s míčem, či jestli jsme se vylepšili v hodu kroužků na kolíky s body. Ukázali jsme přesnost hodu míčkem do kelímku, zručnost v přenášení plastových vajíček z jednoho lavoru do druhého pouze pomocí úst, sílu v hodu s míčem, opatrnost s vajíčkem na lžičce, a dokonce jsme si vyzkoušeli také střelbu ze vzduchovky. U té jsme se zdrželi nejvíce. Každý měl 5 pokusů střelby, takže to chviličku trvalo. Konečně přišel čas oběda.

K obědu jsme měli česnekovou polévku a rizoto. Naše mlsné jazýčky si velmi pochutnaly. Do teď si nikdo na jediné jídlo nestěžoval, i když se našli jedinci, kteří něco neměli rádi už z domu, a tak se museli spokojit s chlebem namazaným máslem.

V odpoledním klidu jsme se čvachtali ve vodě. Ať už v řece, nebo jsme se polévali vodou přímo v táboře. Někteří si plnili úkoly potřebné k vyšší hodnosti a jiní stáli nedočkavě frontu u bufetu. Později spousta z nás hrála karetní hry, nebo si kreslila.

Po svačině jsme si zahráli hru s mapou, která opět vyvrcholila v napínavé chvilky. Národy uzavíraly dohody a bojovaly proti ostatním. Protože bylo horko, hra „Cesta k šamanovi“ se neuskutečnila podle plánu, zůstali jsme raději v táboře. Našim úkolem bylo uhádnout hádanky, které si pro nás šaman připravil. Všichni jsme museli uznat, že nebyly vůbec jednoduché a málokomu se povedlo odpovědět správně alespoň na polovinu z nich. Pořádně jsme si u nich zavařili mozečky.

Po večeři jsme všichni natěšeně čekali na další scénku. Dnes dorazila Katrína s Tornem k šamanovi. Pořádně jsme se zasmáli, šaman hrál svou roli velmi přesvědčivě. Avšak druhý artefakt dračí zub již neměl, i zde mladé hrdiny předběhl Pán temnot. Torn byl vzteky bez sebe. Šaman jim však dal nabídku, že uhádnou-li jeho tři hádanky, poví jim, kde se nachází třetí artefakt, což Warlon neví. Katrína ukázala svou chytrost a všechny tři hádanky uhodla levou zadní. Družina tedy na radu šamana vyrazila k druidce, která vlastnila poslední artefakt, dračí srdce. Podaří se jej hrdinům získat?

Překvapením pro nás byla diskotéka. Ihned po scénce jsme vyklidili jídelnu a mohla začít. Ten den jsme se všichni sprchovali, takže jsme byli voňaví a hezky upravení, jak se to na diskotéku sluší a patří. Vždyť každý z nás se chtěl líbit, a tak nebylo snad jediného človíčka, který by tu chvilku neprožíval plným srdcem. Tancovali jsme, až nás nožky bolely, a po večerce jsme všichni ve svých stanech usnuli tak tvrdým spánkem, jaký prožívá snad jen medvěd v zimě.

8.den - Neděle

Ráno jsme spali déle, budíček byl posunutý až na 8 hodinu. Důvodem byla včerejší diskotéka. Většina z nás to ocenila, byli jsme unavení. Avšak rozcvičce jsme se stejně nevyhnuli. Po snídani, ranní hygieně a opětovném úklidu stanů (mimochodem, byli jsme v úklidech šikovní, spousta stanů byla skoro každý den bodována hodnotou 10) nás čekal povinný program v podobě her.

První hra se jmenovala „Housenka“. Národy se chytli v řadě za sebou kolem pasu tak, že vytvořili jakoby housenku. Poslední v řadě dostal za pas šňůrku. První v řadě měl šňůrky jiných národů chytit a zmocnit se jich. Úkolem každého národa bylo uchránit si svou šňůrku před ostatními národy. Do hry se zapojili i vedoucí a bavila nás natolik, že jsme si ji několikrát zopakovali.

Další hra se jmenovala „Abeceda“. Ta už byla trošku těžší. Každý z národu dostal do ruky jedno písmenko. Vedoucí následně přečetl nějaké slovo a našim úkolem bylo co nejrychleji doběhnout k našemu oddílovému vedoucímu a to dané slovo u něj složit. Avšak přiběhnout k němu nesměl nikdo jiný než ti, kteří měli potřebné písmeno. I když se hra zdá jednoduchou, některým z nás chvilku trvalo, než si uvědomili, že zrovna oni drží v ruce písmenko, které se ve slově objevilo.

Po obědě a znovu prodlouženém odpoledním klidu, protože ani dnes nám počasí nepřálo a bylo nesnesitelně horko a dusno, jsme se vydali za druidkou do lesa. Opět jsme putovali po oddílech s časovou rezervou. Ti, co zrovna čekali v táboře, až přijdou na řadu, hráli hru, ve které měli rozeznat písničky. My ostatní jsme šli lesem a nevěděli, co nás čeká. Druidka měla mít u sebe poslední artefakt, dračí srdce. K nemilému překvapení nám ale sdělila, že jí dračí srdce ukradli Trogové, a tak jsme se museli vydat do boje. Trogy bylo snadné porazit. Každý z národů dokázal dračí srdce vybojovat a přinést ho do tábora.

Večer na tuhle hru navazovala scénka. Katrína s Tornem dorazili ke Strážcům Atlantidy a požádali je o zničení dračího srdce, neb jen Strážci měli tu moc jej zničit pomocí svého mocného kladiva. A tak mladí hrdinové překazili Warlonovi plány o probuzení ohnivého draka, s nímž by ovládl Ztracenou Atlantidu. K našemu překvapení se ten večer odehrála ještě jedna scénka, ve které Murdok vzteky málem pukl, ale Warlon jej uklidnil tím, že přišel s novým plánem. Jakým, to jsme se nedozvěděli.

Místo večeře jsme měli táborák. K letnímu táboru táborák prostě patří a všem z nás se líbí ta vůně opékajících se špekáčků a zvuk praskání ohně. Teplo z ohně a příjemná atmosféra nás pomaličku uspávala. A tak jsme si večer vyčistili zoubky a zalezli do svých spacáků.

Tohle však ještě neměl být konec dne. V noci nás přišli probudit vedoucí. Všichni jsme se sešli ve Velkém sále a postavili se ke svým oddílům. Měli jsme strach, co se bude dít. Každý oddíl směl mít u sebe jen dvě baterky, ani o jednu více. Následně si nás oddíl po oddíle volal hlavní vedoucí dozadu za jídelnu. Aniž by to ostatní věděli, každému národu zde bylo puštěno video. Pán temnot Warlon povolal na ostrov zlé Nágy, aby mu pomohli Ztracenou Atlantidu ovládnout. Našim úkolem bylo Nágy porazit, tím, že zapálíme svíčku v Majáku Poslední naděje. Kapitán oddílu dostal do ruky skleničku se svíčkou, ostatní dostali pěnové zbraně a vyrazili jsme. Cesta vedla lesem. Každou chvíli na nás vyběhl jeden z Nágů a pokusil se nám svíčku sfouknout, my jsme ji však bránili hlava nehlava. Spousta z nás se bála. Cesta byla lemována svíčkami, dva z oddílu měli u sebe baterky, šel s námi i oddílový vedoucí, ale ten občas vypadal vystrašeněji než všechny děti z oddílu dohromady. Nakonec jsme všichni v pořádku a s úspěchem dorazili zpátky do tábora.

Konečně jsme pak mohli sladce spát až do rána. I když, některým vystrašeným jedincům se jistě sladce nespalo. Noční hra a zároveň stezka odvahy splnila svůj cíl. A 50 statečných dětí opět zachránilo Ztracenou Atlantidu.

9.den - Pondělí

A byl tady znovu horký letní den. Spoustě z nás se ráno nechtělo ani vstávat, bylo dusno, ale nedalo se nic dělat, přece jsme nemohli celý den jen lenošit. Budíček byl o půl hodiny z důvodu noční hry posunut. V poklidu proběhla rozcvička, snídaně, hygiena a úklid stanů. Po svačince v 10 hodin byl nástup jako každý jiný den a přesunuli jsme se na hřiště zahrát si turnaj v přehazované. Někteří z nás měli obavy, aby se turnaj neprotáhl jako při vybíjené, či aby nebylo na hřišti podobně k nevydržení, ale foukal příjemný vánek, takže se nám hrálo dobře a hry byly rychlé, protože vedoucí opět upravili a zkrátili pravidla. Ukázalo se, že ani přehazovaná není tak jednoduchá, jak se zdá, protože menší děti nedokázaly přehodit míč přes síť. Avšak v oddílech jsme se všichni vzájemně podporovali a zbytečně se nehádali. Někdo vyhrál, jiný prohrál, to k turnajům prostě patří.

Dopoledne uteklo rychle a byl tady oběd. Seběhli jsme se do jídelny jako hladoví vlci, celí nedočkaví z toho, co uvařila paní kuchařka dnes. Nezklamala. Sekaná s bramborovou kaší byla výborná.

Po obědě jsme si umyli ešusy, služba nádobí z kuchyně, chvilku jsme odpočívali a následně mohli k řece. Někteří stáli frontu u bufetu, aby se mohli zchladit a uspokojit své mlsné jazýčky nanukem či jinou sladkou dobrotou. Jiní hráli hry, plnili QUESTY či hodnosti. Většina dětí z tábora však trávila odpolední klid u vody, kde nás hlídali vedoucí a často si také šli s námi do řeky hrát. Stavěli jsme hráz, stříkali se, házeli si nafukovacím míčem nebo si jen chladili nohy a povídali jsme si.

Po svačině jsme si zahráli hru s mapou, abychom v tom dusnu nemuseli běhat a zbytečně se namáhat. Opět docházelo k vyhroceným situacím a hra byla napínavá, vzájemné boje mezi národy byly na každodenním pořádku. Každý národ chtěl mít co nejrozsáhlejší území. Zatím se nejvíce dařilo Nemrtvým a Lidem. Avšak nešlo ani o chytrost, ani o sílu, ale o štěstí, protože výsledek boje hodně záležel na hodu kostkami. Kdo měl šťastnou ruku a dostatek pomocných jednotek, vyhrál.

I po hře s mapou jsme zůstali v jídelně všichni pohromadě a čekal nás kvíz. Obsahoval 60 lehkých i těžkých otázek zasahujících do všeobecného přehledu včetně znalostí celotáborové hry a mapy. Byli jsme však chytřejší, než se zdálo. I tak naše mozečky pracovaly na plné obrátky.

No, a konečně jsme se to odpoledne dočkali i nějaké pohybové akce. Zahráli jsme si hru s názvem Lov bizonů. Hráli jsme samozřejmě za své vlastní oddíly. Každý z nás měl v ruce barevný lísteček coby život a jeho úkolem bylo uchránit si život před lovcem. Prchali jsme většinou před vedoucíma a dost jsme se u hry zasmáli. Bavilo nás to, ostatně jako každá hra, do které se vedoucí zapojili a postavili se proti nám.

Po večeři následovala další scénka. K Radě národů dorazil posel, který přišel Radu varovat, že se na zřícenině hradu poblíž vesnice Erutan děje něco divného. Rada neváhala ani chvíli, skoro s jistotou, že se tam ukrývá Warlon s Murdokem, k zřícenině vyslala špeha, aby zjistil, co přesně se tam děje. Na další zprávy jsme si museli počkat zase do dalšího dne.

Přišel čas jít si vyčistit zoubky a pomaličku se odebírat ke spánku. Zítra nás čekal náročný den.

10.den - Úterý

Dneska nás čekal nelehký den. V plánu byl výlet k rekreačnímu rybníku do Bohušova, avšak cesta k němu byla dlouhá a pocitově dvakrát tak delší, protože byl horký den.

Ráno nám vedoucí zjednodušili rozcvičku, abychom se zbytečně nepřemáhali, zato dostatečně připravili na túru. Snídaně byla vydatná, abychom se pořádně posilnili. Následovala blesková hygiena a úklid stanů a o půl 10 už jsme byli nastoupeni v oddílech a připraveni na cestu. V batůžku jsme si nesli to, co na čtvrtečním výletě. Vedoucí nám k svačině rozdali jablka, řekli nám vše potřebné a vyrazili jsme.

Naše první zastávka byla opět u obchodu. Už jsme to znali. Jeden oddíl po druhém jsme postupně mohli dovnitř a každý si koupil nanuk, či pití, popřípadě i nějakou sladkost, avšak z minula již všichni věděli, co se v takovém horku se sladkostmi stane, a tak se nenašlo moc odvážlivců, kteří by riziko roztopené čokolády a případně i špinavého batohu podstoupili. Jakmile vyšel z obchodu poslední oddíl, pokračovali jsme v naší cestě. Počasí bylo vstřícnější než na předešlém výletě. Sluníčko sice pálilo, ale foukal příjemný vánek, a tak se nám šlo mnohem lépe. Každou chvilku jsme se zastavovali, doplnili tekutiny, počkali na opozdilce a šli dál. Cesta vedla přes pole, louky a kolem lesa. Ani jsme se nenadáli a byli jsme v Bohušově. Přešli jsme kousek trasy po silnici, zabočili do lesíka a za chvilku byli u rybníka. Tam už na nás čekal hlavní vedoucí s obědem. Nikdo však neměl chuť k jídlu, všichni se ihned převlékli do plavek, lehli do stínu nebo skočili do vody. Chviličku jsme odpočívali.

K obědu byl chleba s výbornou sýrovou pomazánkou, opět domácí, paní kuchařka nás měla ráda. Přídavky byly povoleny a každý jich využil. Naplnili jsme si bříška a po zbytek odpoledne jsme se váleli na břehu a čvachtali ve vodě. Někteří na břehu usnuli, jiní hráli karty, nebo si povídali ve skupinkách. Ti, co byli ve vodě, byli jako ve svém živlu. Zvlášť, když přišel do vody někdo z vedoucích.

Avšak na programu bylo také něco jiného, co se týkalo celotáborové hry. Každý oddíl si vybral své zástupce, kteří následně šli na zříceninu hradu. Dostali čísla a stali se z nich špehové. Na zřícenině hradu byl opravdu Warlon s Murdokem. Žádný špeh nesměl být spatřen, a tak se všichni ukrývali, kde se jen dalo. Museli dobře poslouchat, o čem se Warlon s Murkodem baví, a byli-li pozorní, zjistili, že byl mezi obyvatele Atlantidy rozšířen mor. Zpátky k rybníku se špehové vraceli s novými informacemi a všem ze svého oddílu o nich vyprávěli.

Odpoledne uteklo jako voda. Brzy jsme si sbalili věci do batůžků a vyrazili na cestu zpátky. Sluníčko už zapadalo, každý vedoucí měl kolem sebe skupinku dětí a každá ta skupinka šla svým vyhovujícím tempem. Stejně jako dopoledne, vždy jsme na sebe co chvilku čekali a pravidelně doplňovali tekutiny. Cesta do areálu trvala mnohem kratší dobu, než cesta k rybníku, netrvalo dlouho a všichni jsme se sešli ještě před večeří v jídelně. Nožky nás bolely a byli jsme unavení, těšili jsme se do postýlek.

Než na nás paní kuchařka zavolala, že je večeře hotová, ještě jsme si stihli zahrát táborovou hru. Špehové, kteří dnes putovali na zříceninu, měli správně odpovědět na otázky, týkající se rozšíření moru. Správné odpovědi jsme se pak dozvěděli ve večerní scénce.

K Radě národů dorazil špeh s novými informacemi. Na zřícenině hradu se usídlil Pán temnot Warlon se svým přisluhovačem Murdokem. Avšak situace byla vážná. Nekromanti, kteří Warlonovi sloužili, roznesli mezi obyvatele Atlantidy mor. Do sýpek bylo přivezeno nakažené obilí a každý vesničan, který ono obilí již snědl, dostane nejprve silnou horečku a následně se do pěti dnů promění v přisluhovače Warlona a bude ho poslouchat na slovo. Rada národů opět neváhala a nechala si přivést Torna a Katrínu, kteří se právě vrátili ze své úspěšné výpravy. Nedočkali se však chvály. Katrína byla pověřena novým úkolem, a to připravit lektvar, který by mor vyléčil. K tomu však potřebovala specifické suroviny, a tak slíbila, že se druhý den vrátí s jejich seznamem.

Scénka nám odpověděla, zda-li a jak moc jsme byli úspěšní. Ale teď už jsme se opravdu mohli odebrat do svých stanů ke spánku. Usnuli jsme, jako bychom spali doma ve svých vlastních postýlkách.

11.den - Středa

Po tom dlouhodobém horku a suchu konečně zapršelo. Když jsme se ráno probudili, vypadalo to, že bude zase slunečný a horký den. Avšak už po snídani se pomalu sbíhaly bouřkové mraky. Nestihli jsme si ani pořádně uklidit stany, když začaly padat dešťové kapky. Rychle jsme si stany zavázali, aby v nich nebylo mokro, a sotva jsme všichni usedli v jídelně, hustě se rozpršelo.

A tak jsme až do oběda hráli hry. Nejprve jsme si zahráli hru s mapou. Pomaličku se blížil závěr tábora, tedy i závěr této hry, a spory mezi národy vrcholily. Nyní již Lidé a Nemrtví nespolupracovali, bojovali společně o nadvládu nad Atlantidou. Následovala svačina, a pak hra, ve které soutěžil jednotlivec sám za sebe. Vedoucí nám pouštěli písničky a našim úkolem bylo rozeznat interpreta a také název písně. Tam jsme perlili skoro všichni, vždyť kdo v současnosti neposlouchá muziku. Některé však hra omrzela, a tak vytvořili skupinku a šli hrát turnaje v různých karetních hrách. Každý dělal to, co ho bavilo, a díky tomu nám deštivé dopoledne uteklo rychle. Brzy vysvitlo sluníčko a byl připraven oběd.

K obědu nás čekalo překvapení – okurková polévka. Nikdo z vedoucích nám nechtěl prozradit, co za polévku to je. A nikdo z nás to také nepoznal. Všichni si velmi pochutnali a žádali o přídavek. Nevěřili jsme vlastním uším, když nám konečně kuchařka prozradila, že je to polévka vařená z okurek. Na druhý chod jsme se těšili moc. Kuřecí řízek s bramborovou kaší oslovil chuťové buňky nás všech. Najedli jsme se dosyta.

V odpoledním klidu už bylo hezky a teplo, a tak jsme mohli opět k řece. Mnozí si ještě plnili hodnosti, protože nás dnes čekal již druhý povyšovací večer. Ani jsme se nenadáli a byla znovu svačinka a nástup. Vedoucí si pro nás připravili další celotáborovou hru, která navazovala na včerejší scénku. Našim úkolem bylo posbírat mladé čarodějce Katríně potřebné suroviny, aby mohla připravit lektvar a zachránit tak obyvatelstvo Atlantidy. Nebylo to nic jednoduchého. Katrína vyžadovala dokonce smradlavé ponožky, kolíčky, pytel kopřiv, 120 lístečků jetele, což nebylo jednoduché spočítat, a mnohem více. Trvalo to, ale nakonec to zvládli všichni.

Na večeři byl guláš. Rozplývali jsme se, paní kuchařka nám vařila samé dobroty. Po jídle jsme se konečně dočkali povyšování. Bohužel, spousta z nás se nechala unést jinými aktivitami, a tak na hodnost Kováře moc dětí nedosáhlo. Co se ale vyšší hodnosti, Panoše, týkalo, tady byla aktivita dětí bohatší. A tak se mezi námi objevili tací, kteří dostali možnost dosáhnout i hodnosti Rytíře, dříve než pojedeme z tábora domů.

Před spaním si pro nás vedoucí připravili další scénku. Rada národů Katríně předala potřebné suroviny a brzy mladá čarodějka dorazila s hotovým lektvarem. Že je opravdu léčivý se Rada národů přesvědčila ihned. Lektvaru se napil přítomný nemocný vesničan. Následně byl lék poslán do všech nakažených oblastí Atlantidy, a tak se, až na pár jedinců, podařilo nemocné zachránit. Warlonovy plány byly opět a již naposled překaženy.

Pomaličku jsme se odebrali k hygieně a večerce. Vedoucí nám postupně zavázali stany, popřáli dobrou noc a brzy jsme spali jako koťata.

12.den - Čtvrtek

Každé ráno pro nás bylo horší. Čím více se blížil konec tábora, tím více jsme byli unavení a nechtělo se nám vstávat. Našli se mezi námi i tací, kteří se probouzeli půl hodiny před budíčkem, ale většina z nás spala ještě při zaznění slov naší známé písničky, která nás den co den volala k rozcvičce. I dnes proběhla kratší rozcvička, pak jsme zdlábli snídani a po ranní hygieně jsme uklízeli stany. Snad větší polovina všech dětí musela přijet domů jako proměněná. Na táboře jsme se naučili udržovat pořádek ve svých věcech, škrábat brambory, mýt nádobí, a to všechno jsme tam dělali s radostí a úsměvem na rtu, protože za to byla diamantová odměna.

Po svačince jsme si zahráli hru, ve které jsme se učili kouzlit. Nebyla to ledajaká kouzla, ale některá jsme znali již z plnění hodností. V oddíle jsme se rozdělili do skupinek a rozprchli se po areálu. Hledali jsme kouzla různých obtížností a učili se je nazpaměť. Následně musela celá skupinka bez chyby předvést naučené kouzlo zkoušejícímu vedoucímu a dostala za to určitý počet bodů, podle toho, zda-li bylo kouzlo jednoduché, obyčejné, těžké, nebo složité.

Hra nám zabrala skoro celé dopoledne. Ve zbytku času před obědem jsme si ještě zahráli hru na písmenka. Vedoucí tiše odříkával abecedu a jedno z dětí řeklo ‚stop‘. Následně jsme v areálu hledali co nejvíce věcí, jejichž název začínal na stopnuté písmenko. Oddíl, který měl věcí nejvíce, vyhrál. První písmenko bylo E, druhé J, což nebylo nic s medem, ale mnozí si s tím vtipně a hravě poradili.

K obědu byla rajská omáčka s knedlíkem a karbenátek. Pochutnali si dokonce i ti, kteří nejedli rajskou omáčku, protože karbenátek byl výtečný i sám o sobě. V odpoledním klidu si skoro všechny děti dodělávaly hodnosti. Poučili se ze včerejška, kdy jim bylo líto, že také nemohli projít pasováním. Avšak svou chybu mohli napravit, poslední pasování mělo proběhnout následující den. Ten, kdo již svou hodnost splnil, šel s vedoucím k řece, na hřiště, nebo hrál hry v areálu. Odpolední klid byl prodloužen, opět z důvodu počasí.

Po odpolední svačině se většině z nás splnil sen. Čekala nás aréna. Zapsali jsme se do turnajů 1v1, 2v2, 3v3 a 4v4, dostali jsme pěnové zbraně a šli jsme do boje. Byla to zábava i pro ty, kteří se zápasů zúčastnit nechtěli, nebo zrovna nehráli, protože všichni fandili jako o život. O napínavé chvíle nebylo nouze. Každý, kdo dosáhl hodnosti Kováře, musel znát pravidla správného boje. Ostatním byla pravidla vysvětlena. Pokud si zápasník lehl na zem, byl okamžitě poražen a jeho nepřítel se jej již nesměl dotknout. Pěnovou zbraní jsme se mohli bít pouze od prsou dolů. Pokud jsme soupeře trefili do hlavy, vypadli jsme. A hlavně, mimo arénu nikdo bez svolení vedoucího nesměl pěnovou zbraň použít. Pravidla byla férová. Brzy jsme znali vítěze všech čtyř kategorií.

Podle předpovědi počasí nám mělo poslední den, tedy zítra, pršet, a tak se vedoucí rozhodli, že fotky oddílů, tábora i ty na přání vyfotíme dnes. Všichni se oblékli do svých kostýmů, včetně vedoucích, a následovaly chvíle úsměvů do objektivu. Každý, kdo chtěl, mohl mít, s kým chtěl, fotografii na památku. Všechny fotky se vyvedly skvěle.

Do večeře jsme ještě měli chvilku času, přestože jsme se focením dost zdrželi, a tak jsme si zahráli poslední hru s mapou. Bylo jasné, že vítězem této hry se stali Nemrtví.

K večeři byla čočka. Některé děti se rozhodly naposledy využít svých vydělaných diamantů a zaplatili si večeři při svíčkách, kdy jim byl zvlášť nachystán stůl a vedoucí jim až pod nos přinesli ešusy s jídlem. Následovala poslední scénka na tomto táboře. Byla svolána Rada národů, kde se konečně objevil také zástupce Orků, přišla Katrína a Torn, brzy také dorazil posel se zprávou. Národy se chystaly k závěrečné bitvě proti Warlonovi. Torn dokonale a do detailů připravil plán boje. Všichni byli připraveni za svítání vyrazit. … Všechny scénky se nám moc líbily a málokdo se chtěl smířit s tím, že další už nebude. Před námi byl poslední den. Zítra nás všechny čekala závěrečná bitva s Pánem temnot. A tak jsme se šli pořádně vyspat.

13.den - Pátek

Tábor nám utekl velice rychle. Byl tady poslední den, už zítra jsme měli vyrážet domů. Někteří se těšili, ale zároveň jsme byli všichni smutní. Našli jsme si nové kamarády a museli jsme se s nimi brzy rozloučit.

I dnešní ráno proběhlo stejně, jako všechna rána předešlá. Dnes jsme si však pomaličku balili své věci do kufrů. Po svačině jsme si všichni oblékli naše barevné kostýmy a sešli se v jídelně. Čekala nás závěrečná bitva s Pánem temnot. Doprovázel nás Torn s Katrínou. Bitva proběhla mimo areál tábora. Šli jsme přes řeku a les nahoru do kopce na louku, kde byl Warlon se svou armádou opevněn. Už zdáli šel vidět Murdok. Postavili jsme se ve svých národech do formací. Rozdali jsme si pěnové zbraně a s válečným pokřikem vyrazili do boje. Našim úkolem bylo porazit všechny přisluhovače Warlona. S překvapením mezi nimi byly i některé děti, protože představovaly obyvatele, které se před morem nepodařilo zachránit. Byli jsme zdatní, armádu Warlona se nám podařilo porazit hravě. Následně se na scénu dostal Torn s Katrínou. Utkali se v boji se samotným Warlonem a Murdokem. Úspěšně. Oba dva byli poraženi a Ztracená Atlantida byla zachráněna. Zpátky do areálu jsme se vraceli s úsměvem.

Za odměnu nás tam čekal výborný oběd od paní kuchařky. Dnes byl k obědu vývar a hranolky s kuřecím přírodním řízkem. Byl to náš poslední oběd na tomto táboře, což naše mlsné jazýčky nijak nepotěšilo. Spousta z nás si jídlo paní kuchařky pochvalovala více než od maminky. Po obědě jsme si všichni umyli ešusy a užívali si odpoledního klidu. Naposledy jsme se šli čvachtat k řece, akční děti šly hrát hry na hřiště a někteří si povídali, kreslili, nebo hráli karty v táboře.

Dnes jsme se měli dozvědět, který národ vyhrál celotáborovou hru. Již den předem vedoucí ze stupnice vlivu uschovali panáčky národů, aby byl výsledek překvapením. V okolí areálu tábora byly uschovány pergameny, na kterých měl každý národ napsáno své závěrečné umístění. Po svačině jsme se všichni rozprchli pergameny hledat. Na 5. místě skončili Krvaví elfové, na 4. místě Temní elfové, na 3. místě Nemrtví a na 2. místě Orkové. Nevyhráli sice celotáborovou hru, ale i tak byli za snahu odměněni něčím sladkým. Z čehož vyplývá, že 1. místo vyhráli Lidé. Aby však dosáhli své odměny, museli najít pergameny s kódy, které odemykaly zámky zamčené truhly s pokladem. Chviličku si výherci potrápili mozečky, než přišli na to, který kód patří ke kterému zámku. Ale výhra byla sladká. Celá truhla byla naplněna sladkostmi a odměnami, navíc dostali obrovský dětský šampus, který si mohli bouchnout a vypít z velkého výherního poháru. Měli obrovskou radost. A na památku jim vedoucí udělali fotku.

Později jsme se opět sešli v jídelně. Čekalo nás závěrečné vyhlašování. Vyhlásili jsme si celotáborovou hru, vítěze ve hře s mapou, kterým se opravdu stali Nemrtví a i ti dostali dětský šampus, arénu ze včerejšího dne a dokonce i MISS a MISSÁKA tábora. Nechybělo ani vyhlášení nejlepšího vedoucího, poděkování kuchařce a všem vedoucím i nám dětem. K našemu překvapení proběhla tombola, ze které si odnesl něco na památku každý z nás. Pomaličku jsme si uvědomovali, že je před námi náš poslední společný večer. Poslední večeře a po ní následovalo poslední povyšování.

Povyšování trvalo déle než minule. Spousta dětí dohnala nedostatky a dokázala získat hodnost Kováře, Panoše a dokonce se mezi námi objevili i první Rytíři. Ukázali jsme svou šikovnost. Příští rok můžeme všichni v hodnostech pokračovat.

Večer byla diskotéka. Bohužel, začalo pršet, a tak naplánovaný ohňostroj neproběhl. Místo toho jsme všichni tančili, až nás nohy bolely. Smáli jsme se, zpívali, bavili se. Byla to ta správná rozlučka, dokonce jsme měli prodlouženou večerku. Ale právě díky zábavy nám diskotéka utekla rychle. Naposledy jsme se šli zabalit do svých spacáků a spát do našich stanů.

14.den - Sobota

A bylo to tady. Naposledy jsme se probouzeli ve svých stanech. Dnešní ráno bylo jiné. Dnes nás neprobouzela slova známé písně. Dnes nás postupně probouzeli vedoucí. Dokonce neproběhla ani rozcvička, ale rovnou jsme šli na snídani. Den byl deštivý a nebylo nic teplého, a tak nám sladký rohlík s kakaem potěšil bříška. Jedna slečna měla zrovna dnešní den narozeniny. Všichni jsme jí zazpívali narozeninovou písničku a ona nám rozdala bonbóny. Přišla chvíle rozloučení. Ukápla nejedna slza, i od vedoucích. Bylo nám smutno. Ale zároveň jsme se těšili domů.

Kufry jsme si přenesli do Velkého sálu, a pak už jen čekali, až dorazí autobus. Pro některé děti si přijeli rodiče přímo do areálu tábora. Autobus dorazil už před 11. hodinou. Naložili jsme si věci, rozdali balíčky se svačinkami, naposledy zamávali areálu a v 11:15 hodin jsme vyrazili, směr domov. Cestou jsme si vyměňovali čísla či FB profily a rozebírali dojmy z celého tábora. Slíbili jsme si, že příští rok se znovu na tomtéž táboře uvidíme.

První zastávka byla v Krnově, kde vystoupily tři děti a jeden z vedoucích. Na druhé zastávce, v Ostravě, už nás opustilo dětí více a brzy autobus zaparkoval na vlakovém nádraží v Dětmarovicích. Tam byl všeho konec. Ale ne na dlouho. Vždyť za rok se opět všichni shledáme. A tak jsme domů se svými rodiči odjížděli plni krásných zážitků, nezapomenutelných dojmů a natěšeni na další ročník tohoto skvělého tábora Ztracená ATLANTIDA.